"

Putování za brněnskými strašidly - 9.díl: Moravské náměstí

09. 10. 2020 , aktualizace: 12. 10. 2020 Sdílej na SrdceMoravy

Tehdy na místě zbourané svatotomášské bašty a zasypaného městského příkopu vzniklo velké prostranství nazvané po moravském místodržiteli Leopoldu hraběti Lažanském Lažanského náměstí. Nejstarší část náměstí se rozkládá kolem kostela svatého Tomáše a přilehlého kláštera augustiniánů, jehož budovy dnes slouží Moravské galerii k výstavám.

Kostel byl založen moravským markrabětem Janem Jindřichem v roce 1350 a měl se stát posmrtným sídlem moravských panovníků lucemburského rodu. Slavnostního svěcení klášterního kostela o šest let později byl kromě mnoha významných hostů přítomen i samotný císař římský a král český Karel IV., bratr Jana Jindřicha. Při této příležitosti daroval kostelu z královského pokladu vzácný deskový obraz Matky Boží s Ježíšem, který podle legendy namaloval sv. Lukáš. Tomuto obrazu bylo během staletí přičítáno mnoho zázraků - záchrana Brna proti mnohonásobné přesile při švédském obléhání města roku 1645, ochrana před morovou epidemií roku 1713, před obléháním Brna pruskými a saskými vojsky roku 1742 a mnoho uzdravení chromých a nemocných lidí, kteří se chodívali k obrazu modlit. Jeho originál dnes najdete v kostele Nanebevzetí Panny Marie na Starém Brně.

V kostele sv. Tomáše byl pohřben markrabě Jan Jindřich se svými manželkami a v hrobce tu dodnes leží i jeho syn, markrabě a římský král Jošt Lucemburský, jehož jezdecká socha zdobí dnes tuto část náměstí.

Duch bývalého kněze

Zatímco moravští panovníci odpočívají v pokoji, klid nenachází temná postava, přicházející každou půlnoc od sakristie k oltáři. Odslouží u oltáře mši svatou, smutně si povzdechne a pak zmizí v tmavých stínech kostelních prostor. Je to duch bývalého kněze, který zde kdysi působil. Přijímal od věřících peníze na mše svaté, ale pak je vůbec nesloužil. Když se na to při vizitaci přišlo a knězi hrozilo zatčení, ukradl ještě několik kostelních klenotů a rychle se z Brna vytratil. Dlouho se však z kradených věcí neradoval a nakonec zemřel ve veliké bídě. Za svoje skutky nedošel klidu ani po smrti. Všechny ty zameškané bohoslužby, za které si nechal neprávem zaplatit, si musí odsloužit. A kolik jich ještě bude, to nikdo neví.

O bohoslužbách u sv. Tomáše vypráví i další duchařský příběh. V jedné rodině bydlící nedaleko kostela zemřela stará paní. V té rodině měli služebnou, které se zemřelá paní začala zjevovat. Objevila se každou půlnoc u její postele a prosila vyděšenou služebnou, aby ji vysvobodila z očistce. Říkala ji, že má za ni nechat sloužit u sv. Tomáše mše svaté u všech oltářů najednou. Dívka jejímu přání nakonec vyhověla a vše zařídila tak, jak si nebožka přála. Přitom se svěřila se vším panu faráři. Pozorně ji vyslechl a pak poradil, aby v žádném případě nepodávala nebožce ruku, pokud jí v noci přijde poděkovat. A skutečně, o půlnoci se v dívčině komůrce zjevila bílá postava. Děkovala dívce za vysvobození a nakonec k ní natáhla ruku. Služebná však vytáhla zpod peřiny místo ruky modlitební knihy a podala je nebožce. Sotva se jich mrtvá dotkla, zůstaly na nich vypálené prsty. Ty knihy s vypálenými prsty byly prý ještě dlouhá léta k vidění na Petrově.

Zpívané večerní pobožnosti

Na začátku 17. století, za převora Basilia z Karpinetu, byla k posvátnému obrazu Panny Marie zavedena nová pobožnost. Stalo se tak na podnět záhadného úkazu. Když jednou v noci vstoupil jeden z mnichů do kostela, aby se pomodlil k Panně Marii, spatřil chrámový prostor ozářený nesčetnými světly. Celým kostelem se navíc rozléhala velebná hudba a krásné zpěvy. Překvapený mnich o tom hned ráno vyprávěl převorovi a ten mu nakázal, aby ho okamžitě zavolal, pokud by se to ještě někdy opakovalo. Skutečně za nějaký čas přiběhl v noci k převorovi vyděšený mnich a volal, že kostel je zase osvětlený a jsou v něm slyšet zpěvy. Převor pospíchal do osvíceného chrámu, ale sotva vešel dovnitř, zpěvy utichly a všechna světla zhasla. Na základě této zvláštní události byly před tím obrazem každou neděli a svátek konány zpívané večerní pobožnosti.

Duch malého Františka

U svatého Tomáše straší i ve věži a může za to jeden z kostelních zvonů. Kdysi se u tohoto zvonu utrhlo při vyzvánění srdce, prorazilo dřevěné schodiště a na místě zabilo malého chlapce, který spěchal na věž. V místech, kde našel tak nenadálou smrt, nechali lidé namalovat na zeď velký kříž a pod ním napsali chlapcovo jméno a rok úmrtí – „František Blažek 1835“. Duch malého Františka se tu údajně zjevuje dodnes. Kráčí nahoru po starém schodišti ve věži a smutně vzdychá. Nahoře u zvonů se pak jeho silueta mezi zdmi rozplyne. V souvislosti s kostelními zvony se hodí připomenout, že v této věži najdete také nejstarší a největší zvon v Brně. Ulil ho vídeňský zvonař Johannes z Eystetu a kostelu ho již v roce 1393 daroval moravský markrabě Jošt se svým bratrem Prokopem.

Duch švédského poručíka

Osudové chvíle zažíval kostel v letních měsících roku 1645 při obléhání Brna švédskou armádou. Tam, kde se dnes za budovami kláštera nachází malý parčík, ohraničovaly město mohutné hradby a silná zeď barbakánu, chránící přístup k Běhounské bráně. Augustiniánský klášter byl tehdy spojen se zbytkem města hradební zdí a dvojitým příkopem, ale i tak to bylo nejzranitelnější místo v systému opevnění města. Proto se Švédové při svém obléhání zaměřovali právě do těchto míst a kostel byl často svědkem urputných bojů a krvavých šarvátek mezi brněnskými obránci a Švédy. Brňané odtud podnikli i několik výpadů proti švédským zákopům. K nejprudším bojům zde ale došlo 15. srpna při generálním útoku Švédů na Brno. Bylo to právě na svátek Nanebevzetí Panny Marie. Mušketýři pod vedením Seviona, padesát dragounů pod velením poručíka Pompeati a asi 70 brněnských měšťanů pod vedením radního Kraussa se muselo hodně ohánět, aby pevnost u sv. Tomáše uhájili. Urputně bojující Švédové se dostali dokonce až na hradby, ale byli zavčas sraženi do příkopu. Na hradbách tam tehdy padl i jeden švédský poručík. Každého roku, vždy ve výročí generálního útoku na Brno, zjeví se tu kolem půlnoci duch toho švédského poručíka. Projde zamyšleně se kloněnou hlavou parčíkem, pak zvedne oči, zahrozí pěstí směrem ke kostelu a rozplyne se ve tmě.

Brňanům se tehdy podařilo své město před nepřítelem ubránit. Nesmírná statečnost a vytrvalost obránců, jejich víra ve vítězství a v posvátný obraz Panny Marie zachránily Brno před nepřítelem. Zůstalo jen zpustošené město a zříceniny svatotomášského kláštera.

Trvalo mnoho let, než se augustiniánům podařilo po válce klášter znovu vystavět. Jeho krásné barokní budovy dnes obklopují celou východní stranu kostela. Autorem stavby byl významný brněnský architekt Mořic Grimm. Po zrušení kláštera císařem Josefem II. sloužil tento rozsáhlý a reprezentativní komplex zemským úřadům a sídlil zde i moravský místodržitel. Proto se klášteru začalo později říkat místodržitelský palác. Přespávali tu i nejrůznější panovníci při svých návštěvách Brna. Za všechny jmenujme alespoň francouzského císaře Napoleona Bonaparta. který si palác po svém příjezdu do Brna v listopadu 1805 vybral za své sídlo. Další významným hostem tu byl i náš císař František Josef I. se svou manželkou Alžbětou, přezdívanou Sissi, kteří v Brně několik dní pobývali v rámci své svatební cesty po rakouských zemích v roce 1854.

V současnosti jsou prostory kláštera určené pro výstavy Moravské galerie. Najdete zde expozici umění od gotiky až po 19. století a zároveň i poslední strašidelnost tohoto putování. Mezi desítkami krásných obrazů a plastik zde narazíte i na mimořádně vzácný obraz od významného vlámského malíře Petra Pavla Rubense. Obraz představuje useknutou hlavu bájné Medusy, ze které jde dodnes strach. V roce 1818 ho tehdejšímu Františkovu muzeu v Brně daroval hrabě Nimptsch. Aby hrůzný obraz zbytečně nestrašil děti, zakryli ho v muzeu oponou a mohli se na něj dívat jen dospělí návštěvníci. Schválně, zkuste do galerie zajít a přesvědčit se na vlastní oči, nakolik je třeba se obrazu bát.


Jinde na SrdceMoravy