"

Putování za brněnskými strašidly – 18. díl – Stará radnice

06. 06. 2021 , aktualizace: 15. 06. 2021 Sdílej na SrdceMoravy

Dovolil bych si je tentokrát přeskočit, protože jsou pro nás, Brňany, natolik známé, že byste je určitě dokázali převyprávět sami a možná ještě lépe než já. Zatímco u brněnského kola známe jméno jeho výrobce a přesné datum, kdy bylo na radnici dokutáleno (Jiří Birk ho dokutálel z Lednice dne 14. května roku 1636), o původu našeho draka (pětimetrového krokodýla nilského) se můžeme stále jen dohadovat. První zmínka o něm pochází z roku 1568. Podle dalších indicií je dokonce možné, že se Brno mohlo chlubit svým drakem již ve středověku. Už začátkem 16. století byla totiž jedna ze stěn nádvorní radniční budovy vyzdobena kresbou s motivem zabíjení draka. Jak to bylo ve skutečnosti, to se bohužel již asi nikdy nedozvíme. Musíme se spokojit s pověstmi o hrozném drakovi, který připlaval po řece Svratce do Brna a požíral sedlákům v okolí města dobytek, než ho jeden krejčovský tovaryš nakrmil nehašeným vápnem zašitým do volské kůže. Jak to pak dopadlo, ví už každý…

Křivá věžička

Radniční věž s průjezdem do dvora zdobí mimořádně krásný gotický portál ze začátku 16. století. Prostřední zakřivená věžička portálu nám připomene jednu z dalších známých brněnských pověstí, a to příběh o kamenickém mistru Antonínu Pilgramovi, kterému se při dokončování portálu radní zdráhali vyplatit slibovanou částku. Nespokojený Pilgram se brněnským konšelům za jejich lakotu pomstil po svém. Hlavní věžičku nad sochou spravedlnosti dokončil křivou. Nepomohly žádné opravy a věžička tak zůstala až do dnešních dob. Také samotná socha spravedlnosti musela být opravována. Při jedné velké letní bouři roku 1707 udeřil totiž do radniční věže blesk. Poškodil hodinový stroj a na portále radnice roztříštil soše spravedlnosti hlavu a nohy. Blesk navíc zapálil slámu uskladněnou ve věži a hrozilo, že radnici zachvátí požár. Naštěstí tenkrát pohotově zasáhl věžník Daniel Lauermann, díky němuž byl oheň zavčas uhašen. Věžník a jeho pomocníci zde měli na starosti hned několik činností. Kromě požární hlídky, hlásili trubkou denní hodiny, svolávali zvoněním z věže konšely na zasedání městské rady, obstarávali hudbu a vyhrávání z ochozu věže při slavnostních příležitostech, ohlašovali trumpetami a tympány začátek a konec městských jarmarků, zahájení a zakončení zemských sněmů a příjezd panovníka nebo jiných významných osobností do města. Daniel Lauermann zastával funkci městského věžníka poctivě a zodpovědně více jak třicet let a já věřím, že ještě dnes se občas v nočních hodinách, kdy je radnice zavřená, objevuje na schodišti radniční věže jeho duch, aby zkontroloval, zda nehrozí radnici požár nebo nějaké jiné nebezpečí.

Bezhlavý jezdec

Navečer se stará kovaná vrata radnice zamykají, ale když odbije na kostelních věžích půlnoc, vrata se opět se skřípěním otevřou a v radničním průjezdu se objeví strašidelný přízrak. Na černém koni sedí urozený muž v tmavém plášti. A zatímco kůň pokyvuje pomalu hlavou, jeho pán sedící v drahém sedle je bez hlavy. Jezdec se však před radnicí dlouho nezdrží. Pobídne koně a tryskem vyrazí směrem k Zelnému trhu a dál dolů po Masarykově ulici až k jejímu ústí do ulice Nádražní. Tam u rohového domu s kamenným reliéfem Židovské brány se zastaví, kůň párkrát hrábne kopytem a celé příšerné zjevení se pomalu rozplyne. Tím bezhlavým jezdcem je duch Václava Bítovského z Bítova. Patřil k odbojné moravské šlechtě, která se v roce 1619 přidala k českému povstání proti Habsburkům. Po bitvě na Bílé hoře musel uprchnout a schovávat se před císařem v cizině. Tady bojoval dále proti Habsburkům, dokud ho nezajal vrchní generál císařských vojsk Albrecht z Valdštejna. Václava Bítovského zavřeli do vězení na Špilberk. Byl krutě mučen, souzen a za vlastizradu odsouzen k trestu smrti. V březnu roku 1628 mu před brněnskou radnicí za hřmotu bubnů a rachotu trub kat setnul hlavu. Tu pak pro výstrahu všem, kteří by se chtěli protivit císaři, narazili na věž Židovské brány. Od té doby sjíždí po nocích duch Václava Bítovského od radnice k místům, kde stávala Židovská brána, a hledá svou hlavu. Ale kdoví, kde je dnes té hlavě konec.

Obraz císaře

Projdeme-li průjezdem do radničního dvora, upoutá naši pozornost krásná renesanční arkádová pavlač s jednadvaceti tesanými erby. Staré znaky připomínají podle pověsti návštěvu krále Ferdinanda I. v Brně po jeho zvolení za římského císaře. Městská rada nechala při té příležitosti na počest tohoto panovníka vyzdobit radniční dvůr znaky jednotlivých zemí a říšských měst, kterým nový císař vládl. Do dnešní doby se dochovala pouze část této výzdoby – 21 erbů, mezi kterými najdete i znak Moravy.

Rodina Sturmů

Více než šest století řídili z radnice purkmistři, starostové a městští radní osud celého města. Městská rada se scházela v krásně zdobené zasedací síni radnice, kde visely portréty významných členů městské rady i podobizny členů panovnického rodu. Mezi nimi tu měli i obraz císaře Josefa I. v životní velikosti. Byl zasazený do zlatého rámu s vyřezávaným císařským orlem s korunou, žezlem a jablkem. Jednoho dubnového dne roku 1711 se stala s tímto obrazem podivná věc. V době, kdy tu zasedala městská rada, se najednou uvolnilo na vrcholu rámu jablko z císařského emblému, spadlo a rozbilo se o rychtářův stůl. Chvíli hrobového ticha přerušil až purkmistr: „To musí být zlé znamení. U císařského dvora se muselo něco stát. Bůh nám buď milostiv!“ A skutečně. Již druhého dne přišla z Vídně zpráva o náhlém císařově skonu. Zemřel po krátké nemoci právě ve chvíli, kdy se z rámu odlomil kus císařského znaku. Bylo mu pouhých třiatřicet let. Obraz císaře se dnes nalézá v depozitáři muzea, jen ten pozlacený rám se po těch staletích ztratil.

Každá radnice měla i svou šatlavu a nejinak tomu bylo i v Brně. Vězení bývalo v zadní části radničního areálu směrem k Mečové ulici. Říkalo se mu „velký kovář“. To možná proto, že tu samozřejmě nechyběla ani mučírna vybavená řetězy a lany na spoutání obviněných a pecí pro žhavení mučicích nástrojů, mezi kterými se daly najít žebříky pro natahování na skřipec, cejchy, palečnice, španělské boty na drcení kostí a hrušky k ucpávání úst. Vedle mučírny se nacházela komůrka pro kata a jeho pacholky a svůj příbytek tu měl i žalářník starající se o vězně. Tuto funkci zastávala v 18. století dlouhá léta rodina Sturmů. Sturmovi bydleli hned vedle věznice.

K věznici patřila i vězeňská kaple zasvěcená patronu vězňů, svatému Petrovi v řetězech. Kaple již dávno zanikla, ale její výzdobu připomíná dodnes gotický svorník s rozšklebenou hlavou, který je zazděný na průčelí domu v Mečové ulici. Váže se k němu pověst o zazděném radním Hassovi.

Šašek Borro

V době husitských válek se husité pokusili několikrát dobýt Brno. Město však stálo pevně na straně krále Zikmunda a jeho pevné hradby vojskům kališníků pokaždé odolaly. Husité poznali, že silou se města nezmocní a že budou muset použít lsti. Protože měli v Brně několik svých přívrženců, podařilo se jim tajně se s nimi spojit a domluvit si spikleneckou schůzku v Hradci Králové. Zástupce brněnských vyslanců vedl radní Haas. Bylo dohodnuto, že během dalšího obléhání Brna otevřou husitům v určenou noc Veselou bránu, aby se dostali do města. Všechno proběhlo hladce a husité se už těšili, jak jim brzy padne Brno do rukou. Válečný plán se však nezdařil. Po Hradci se totiž pohyboval zajatý šašek krále Zikmunda Borro, který prý všechno tajně vyslechl. Ihned si spočítal, že za takovou zprávu tučná odměna. Podařilo se mu ze zajetí uprchnout a po pár dnech se objevil na brněnské radnici. Tam rychtáři vše oznámil a ještě toho dne bylo několik zrádných konšelů zatčeno, přivlečeno na radnici a popraveno. Hlavu radního Hasse zazdili prý pro výstrahu do zdi radniční věznice. Šašek Borro byl za svou službu bohatě obdarován a z Brna odjel za svým králem Zikmundem do Uher.

V příštím díle projdeme ulicemi kolem Staré radnice až na náměstí Svobody.


Jinde na SrdceMoravy