"

Putování za brněnskými strašidly – 17. díl – Kapucínské náměstí

15. 04. 2021 Sdílej na SrdceMoravy

Původně se ale klášter kapucínů nacházel úplně jinde a náměstí se jmenovalo Uhelný trh. Tam, kde se dnes rozkládá areál kapucínského kláštera, stávaly dříve měšťanské domy. Starý klášter i s kostelem svatého Kříže bychom ještě do švédských válek našli před městskými hradbami, a to kousek pod Měnínskou bránou nedaleko říčky Ponávky. Dnes v místech původního kláštera prochází železniční viadukt přes ulici Koliště. Za prvního švédského obléhání klášter utrpěl jen minimální škody, ale druhé obléhání v roce 1645 už klášterní budovy s kostelem nepřežily. Celý areál totiž nechal velitel Brna Raduit de Souches srovnat se zemí, aby klášter neposloužil útočníkům jako úkryt. Z těchto válečných let se dochovaly o klášteře dvě pověsti. První z nich vypráví o tom, jak se při prvním švédském obléhání dostali nečekaně do původního kláštera dírou v klášterní zdi švédští vojáci. Objevili se tu zrovna, když mniši večeřeli a nechali se od překvapených kapucínů pozvat na skromné jídlo. Příštího večera přišli Švédové znovu a tentokrát přinesli kapucínům na oplátku něco na zub. Vrátili se tak ještě několikrát, dokud je jednoho dne nezpozorovala a nezastřelila vojenská hlídka. Druhá pověst se vztahovala ke staré kryptě původního kostela, nad kterou se ještě několik let po zboření kláštera ukazovala po nocích tajemná světla. Teprve až si kapucíni vystavěli po válce ve městě nový klášter a ostatky svých spolubratrů přenesli na nové místo, přestala se tam záhadná světla zjevovat.

Kapucínský klášter měl hned od svého založení celou řadu dobrodinců, kteří svými penězi nebo nejrůznějšími dary přispívali na stavbu, vybavení a chod kláštera. Jedním z nich byl i rytíř a císařský rada František Antonín Cattani. Daroval kapucínům údajně zázračný obraz Panny Marie Pomocné. Kaple svatého Františka, kde byl obraz původně umístěn, se stala oblíbeným místem věřících, kteří sem chodili se svými starostmi a bolestmi prosit Matku Boží o pomoc. Stalo se jednou, že se při opravě kostelní klenby zřítil z lešení jeden z dělníků na kamennou podlahu kostela a zůstal ležet bez známek života. Když jeho žena uviděla tu hrůzu, obrátila se úpěnlivě o pomoc k milostnému obrazu Panny Marie Pomocné. Malíře potom po několika hodinách vzkřísili k životu. Rychle se zotavil se a vrátil zpátky k zedničině. Takto prý obraz pomohl i mnoha dalším lidem. Samotný Cattani byl po své smrti uložen do krypty kostela.

Baron Trenck

Kromě Cattaniho byli v klášterní hrobce pohřbeni i další významní měšťané a šlechtici, ať již to byl generál a velitel Špilberku Jan Vilém hrabě Sinzendorf, polní maršál František Filip baron Philibert, dvorní lékárník Josef Kašpar ze Sternegu, městský radní Jakub Kuneš z Rosenthalu nebo významný brněnský stavitel Mořic Grimm. Asi nejznámější osobností, která zde dodnes odpočívá, je ale slavný František baron Trenck, velitel pandurů ve službách císařovny Marie Terezie. Baron Trenck byl sice vynikajícím vojákem, ale v řadách jeho regimentu bojovalo mnoho bývalých lupičů a zbojníků. Kam vkročili, tam loupili a vraždili a bylo jim úplně jedno, jestli je to na nepřátelském území nebo v zemích císařovny. Dokud byli panduři postrachem všech nepřátel a v bojích vítězili, dovedla panovnice při stížnostech na tento pluk přimhouřit oči. Ale udání na Trenckovo surové a bezohledné chování se jen hrnula. Když pak jeho regiment způsobil porážku císařského vojska a Trencka označili za hlavního viníka, přetekla císařovně trpělivost. Trenck byl postaven před polní soud a odsouzen k doživotnímu žaláři na Špilberku. Tady, v nejtěžší věznici mocnářství, po jednom roce a jednom měsíci zemřel. Ještě před svou smrtí vyslovil přání být pochován v klášteře kapucínů, kterému odkázal čtyři tisíce zlatých. Snad se v něm ozvalo svědomí, ale klid po smrti nenašel. Pochovali ho podle jeho přání v obyčejné dřevěné rakvi v prostém řeholním hábitu, ale říká se, že stejně nemá v hrobě pokoj a musí za své kruté činy obcházet po nocích vězeňskými chodbami Špilberku. Jeho duch se ale zjevoval i dole ve městě, kde Trenckovi patříval jeden dům v Králově Poli. Také tady ho vídávali, jak za noci vyrážel ze svého domu na velkém černém koni až ke kapucínskému klášteru. Smutně objížděl klášter a jen kopyta jeho koně duněla po dlažbě ztichlého Kapucínského náměstí. Když pak odbila půlnoc, černý jezdec v klášteře zmizel. Každým rokem o svátku Všech svatých se u Trenckova hrobu v kapucínském kostele zjevuje v noci přízrak bledé ženské postavy. Klečí před rakví od půlnoci až do svítání a modlí se za jeho duši. Kdoví, zda mu někdy vymodlí vytoužený klid.

Zatímco urození páni a ctihodní měšťané byli v kapucínské hrobce ukládáni po smrti ve zdobených rakvích, těla zesnulých spolubratrů ukládali mniši na holou zem a pod hlavu se jim podkládaly dvě cihly. Byli oděni v řádová roucha a ve zkřížených rukou svírali růženec. Samotná pohřební místnost se původně nacházela pod hlavním oltářem kostela a vstupovalo se do ní po úzkém schodišti.

Kapucínští karbaníci

Kapucínská řehole přikazovala mnichům modlit se hodinky o půlnoci. Zatímco většina mnichů ustanovení dodržovala, tři mladí kapucíni se tomuto nařízení často vyhýbali a raději místo modlení chodili hrávat mariáš. A aby je nikdo nerušil, vybrali si rovnou klášterní hrobku. Jednoho večera, kdy se klášterem rozeznělo opět vyzvánění k modlitbě, seděli již ti tři vykutálení kapucíni v hrobce a mastili karty, jen to lítalo. „Nás volají a tady jich zbytečně tolik zahálí,“ pronesl jeden z mnichů. „Přesně tak,“ ozval se druhý karbaník a houkl na mumie kapucínů. „Kdybyste byli co k čemu, vzali byste to modlení za nás.“ V tu chvíli se v hrobce zvedla ze země tři těla mrtvých kapucínů a prošla kolem hrůzou zděšených mnichů po schodech k východu. V kostele se posadili mezi ostatní mnichy a pohroužili se do modliteb. Když skončila první část modlení, všichni se uklonili a sundali z hlav své kapuce. Jen ti tři kapucíni si kapuce nechali. „Copak, bratři, nevíte, co se sluší,“ napomenul je jeden z mnichů. Po jeho slovech sundali pokáraní mnichové svá kápí a všichni ke své hrůze spatřili lebky práchnivějících kapucínů. Než se z toho úleku stačili vzpamatovat, kostlivci zmizeli. Několik odvážných mnichů se rozběhlo za nimi. V hrobce nalezli ležet tři bratry. První z nich zemřel z úleku, druhý si zlomil vaz, když prchal z hrobky a spadl přitom se schodů. Uložili je do hrobky k ostatním nebožtíkům. Pouze ten třetí z karbaníků to přežil, protože pouze omdlel. Zapřísahal se pak, že do konce života na karty už ani nesáhne.

V příští díle se vydáme na Starou radnici. Kromě brněnského draka s dřevěným kolem tu na nás čeká i spousta dalších legend a pověstí, o kterých jste dosud možná ani neslyšeli.


Jinde na SrdceMoravy