"

Putování za brněnskými strašidly – 15. díl – Zelný trh 1. část

19. 02. 2021 , aktualizace: 22. 02. 2021 Sdílej na SrdceMoravy

Toto náměstí se nazývalo Horní trh a na rozdíl od Dolního trhu, dnešního náměstí Svobody, mělo to štěstí, že se na něm dochovala celá řada starých měšťanských domů a šlechtických paláců a s nimi pochopitelně i několik pověstí. První z příběhů se vztahuje ke starému měšťanskému domu číslo 13 na rohu Zelného trhu a Starobrněnské ulice.

Hraběnka Amálie

Tento dům patřil kdysi jedné hraběnce. Jmenovala se Amálie a o její kráse si vykládalo celé město. Není proto divu, že o nápadníky neměla nouzi. Vyprávělo se o ní, že s jedním z nich měla dítě, ale to prý hned po porodu tajně zabila a zakopala ve sklepě domu. Kolem ní se točilo hodně mužů a hraběnka většinou žádného neodmítla. Dokonce i když už byla stará, nechtěla zůstat sama a měla stále nějaké milence. Bydlívali někdy u ní v domě, ale bývali jí často nevěrní. S tím se však pyšná a žárlivá hraběnka smířit nechtěla. Takového muže prý vylákala pod nějakou záminkou do spodního sklepa a tam ho rovnou zapíchla nožem. Mrtvolu záletníka pak ve sklepě zakopala. Tak prý přišlo o život mnoho jejich milenců. Protože se na její zločiny kupodivu nepřišlo, trest za její hříchy přišel až po smrti. Nemá v hrobě klid a musí obcházet s velkým nožem po domě dodnes. Každou půlnoc se v domě zjevuje. Prý ji tu zahlédlo spoustu lidí. Nejvíce to hraběnku pudí do sklepa. Ačkoliv ji nesnesitelně bolí záda a sotva jde, dobelhá se vždy o holi po schodech až do toho nejspodnějšího sklepení, aby se přesvědčila, že hroby jejích milenců jsou neporušené.

Zazděná jeptiška

Dalším domem, kde můžete v noci narazit na strašidelné zjevení, je barokní palác žďárského kláštera. Dřív se mu prý říkalo dům U Zlaté studny. Nebylo to ale kvůli erbu kláštera, na kterém je vyobrazena studna s hřídelem a Madona s dítětem. Dům dostal své jméno podle zdejší studny, která se nacházela ve sklepě. Voda z této studny prý bývala vynikající. Dokonce jí údajně ochutnala i císařovna Marie Terezie, která jednou žďárské mnichy poctila svou návštěvou. V tom domě můžeme v noci potkat temnou postavu v dlouhém řeholním hábitu. Je to duch jeptišky, která byla kdysi nařčena z jakéhosi strašného činu, který však nespáchala. Zazdili ji za trest někde v tomto domě. Od té doby tu smutně obchází tmavými chodbami, tiše naříká a čeká, až ji někdo vysvobodí. Stačí jen pečlivě pátrat, najít místo s jejími ostatky a ty pak nechat řádně pohřbít. Dokud se to nestane, musí tu jeptiščin duch stále bloudit.

Přízraky kostlivců

Hned v sousedství žďárského paláce stojí další barokní palác. Patříval Hausperským pánům a dnes v něm sídlí Divadlo Husa na provázku. U Hausperských prý ráda bydlívala Marie Terezie. Vždycky, když navštívila Brno, vybrala si tento palác a pak v něm pořádala plesy a různé slavnosti. Když ale večírky skončily, svíce zhasly a v sálech a chodbách se rozhostilo ticho, bylo zde možné zahlédnout přízraky kostlivců. Prý tu hlídali veliké poklady, které ve zdejších sklepeních zakopal a zaklel jeden z bývalých majitelů domu. O těch pokladech se po Brně hodně vyprávělo, ale každý věděl, že jsou začarované a pokusit se je najít a získat znamená zahrávat si se smrtí. Jednou se to zkusili nějací tři zedníci. Nechali se na noc zavřít do nejspodnějšího sklepa s krompáči a petrolejovou lampou a že se pokusí poklad vyzvednout. Lidé je varovali, ať si s temnými silami nic nezačínají, ale oni, že mají pro strach uděláno. Když se ráno nic nedělo a ze sklepení nikdo nevycházel, odvážil se domovník sejít dolů do sklepa. Hned za dvířky je našel. Všichni tři leželi na zemi a už na první pohled bylo vidět, že jsou mrtví. V očích prý měli hrůzu a děs…

Cizinec nebo loupežník?

Truhlici plnou peněz a drahých šperků měl i neznámý cizinec s uhrančivým pohledem, který se kdysi objevil v Brně a na Zelném trhu si pronajal dům č. 1. Toho bohatství si však všimla jeho služka, kterou si krátce po svém nastěhování do domu najal. Měla nad jeho pokojem světničku a jednou, když se dívala škvírou v podlaze, zahlédla, jak se pán probírá zlaťáky, zlatými prsteny a šperky. Milé služce to nedalo a hned druhý den se pána zeptala, zda by ji ty své poklady neukázal. Cizinec dělal nejdříve, že neví, o čem služka mluví, ale když mu vysvětlila, jak to zjistila, zavedl ji do své světnice. Ukázal ji truhlu s celým svým bohatstvím, ale pak jí řekl, že o tom, co tady viděla, musí mlčet. Nakonec ji nechal si vybrat z pokladu jeden prsten. Dívka si vybrala ten největší a slíbila pánovi, že nikomu nic neřekne a prsten nikomu neukáže. Brzy však poznala, že dodržet slib není vůbec lehké. Jednou, když si prsten prohlížela, zapomněla si ho sundat z prstu a vyběhla s ním na nákup. Drahocenného prstenu si však hned všimli sousedé a brzy o tom věděl kdekdo. Ještě téhož dne pro služku nechal poslat sám rychtář, ať prý vysvětlí, jak k takovému vzácnému prstenu přišla. Služka se zpočátku různě vykrucovala, ale když se během vyšetřování zjistilo, že prsten patřil jedné hraběnce, kterou nedávno přepadli a zavraždili loupežníci, nezbylo vyděšené dívce nic než přiznat pravdu. Když chvíli nato vtrhli biřici do domu tajuplného cizince, našli už jen pár kousků šatstva. Truhla s pokladem zmizela a s ní i ten podivný nájemník.

Rozloučíme se v tuto chvíli s pověstmi ze Zelného trhu a zbytek dalších pověstí a příběhů ze starých časů necháme do příštího dílu, kdy se na toto brněnské náměstí opět vrátíme.


Jinde na SrdceMoravy