"

Putování za brněnskými strašidly – 13. díl: Dominikánská ulice

17. 12. 2020 , aktualizace: 19. 12. 2020 Sdílej na SrdceMoravy

Stejně jako vedlejší náměstí dostala i tato ulice jméno podle přilehlého dominikánského kláštera, kolem kterého procházel každý, kdo se z této části města chtěl dostat k Brněnské bráně. Stávala na dnešním Šilingrově náměstí.

Dominikánská ulice, lemovaná starými měšťanskými domy a budovami bývalého kláštera, je domovem mnoha tajuplných bytostí a kolem půlnoci zde můžeme natrefit na nejedno strašidelné zjevení.

Duchové templářských rytířů

Právě hned na začátku ulice nám takovéto zjevení připomínají věže klášterního kostela svatého Michala. Vděčí totiž za svůj vznik duchům templářských rytířů. Když zdejší dominikánský klášter roku 1622 uspořádal po celé Moravě sbírku na nový kostel, zavedly cesty dva dominikánské mnichy až do lesů kolem Jamolic. Tam mniši celí utrmácení a k smrti unavení narazili uprostřed noci na nádherný hrad. Jeho majitelé je bohatě pohostili a nechali přespat. Ráno, ještě za tmy, pak vyprovodili mnichy z hradu a navíc jim na cestu přidali truhlici. Když se pak dominikáni na ten podivný hrad vyptávali, každý jen kroutil hlavou a říkal, že jediným hradem široko daleko je pouze Templštejn, ale z toho už dávno zůstala jen zbořenina. O mnichy se tenkrát nejspíš postarali duchové templářských rytířů, kteří se jednou za rok na hradě zjevují. Po návratu do Brna vyprávěli dominikáni o svém zážitku převorovi kláštera. Nechtěl tomu věřit. Otevřeli tedy dosud uzamčenou truhlici, kterou mniši dostali darem pro klášter, a nestačili se divit. Truhla byla plná zlatých dukátů a drahocenných šperků! Za ty peníze mohli pak dominikáni postavit nejen nový kostel, ale ještě jim zbylo na dvě krásné vysoké věže, které dodnes hlídají vstup do Dominikánské ulice.

V dušičkové kapli tohoto kostela mívali kamennou sošku. Představovala Matku Boží s Ježíškem a uctívali ji poutníci z širokého okolí. Vyprávělo se o ní, že během jedné veliké noční bouře zachránila klášter před vyhořením. Tenkrát do té sošky uhodil blesk. Kupodivu, sošce se vůbec nic nestalo. Dokonce ani v celém klášteře nezpůsobila bouře žádné škody, ačkoliv jinde blesk uhodil a ve městě té noci na mnoha místech hořelo. Od té doby bývala u sochy Panny Marie sloužena děkovná mše a lidé se k ní chodili modlit až do zrušení kláštera.

Zjevení archanděla Michaela

Chloubou svatomichalského kostela je jeho krásná barokní kazatelna od sochaře Josefa Winterhaldera. Její autor prý dlouho neměl žádný nápad, jak by měla kazatelna vypadat. Josef se už smiřoval s tím, že nabídku dominikánů raději odřekne, ale jednu noc se mu zjevil archanděl Michael. Nebeský bojovník držel v pravici zářící meč a pod ním se svíjeli andělé, kteří zradili Boha. V tu chvíli se sochařský mistr probudil. Rychle sedl ke stolu a výjev ze snu přenesl na papír. Podle něho pak vytvořil své nejkrásnější dílo.

Temný rytíř

Když odbije na kostelních věžích u svatého Michala půlnoc, otevře se neslyšně brána dominikánského kláštera a do ulice vstoupí temný rytíř ve starodávném oblečení s přilbou. Pravou rukou si čechrá svůj plnovous a levou ruku má přitisknutou k meči za pasem. Pomalým krokem projde ulicí až ke kostelním schodům, kde se mezi sochami světců rozplyne ve tmě. O jeho původu se můžeme jen dohadovat. Podle některých by to mohl být duch hejtmana Jana Žižky, který prý zde v některém z domů bydlel, jiní tvrdí, že jde o jednoho z popravených spiklenců, kteří chtěli město vydat tajně husitům a byli prozrazeni šaškem císaře Zikmunda. Dost možná se ale jedná o ducha špilberského hejtmana Václava Klobásy. Pro údajnou zradu Brna mu jedné letní noci nechali konšelé setnout hlavu. Nutno poznamenat, že společně s ním byl popraven i husitský šlechtic Heralt z Kunštátu. Protože však byl Heralt strýcem budoucího českého krále Jiříka z Poděbrad, mělo s tím město Brno v pozdějších letech velké nepříjemnosti. Tělo popraveného hejtmana Klobásy pak radní zazdili do chodby dominikánského kláštera a místo označili křížem. Po létech se na vše zapomnělo. Až v 19. století, když v klášteře hospodařily vojenské úřady a chodby se všelijak přestavovaly, sesunulo se najednou zdivo jednoho výklenku a na ohromené vojáky hleděl mrtvý rytíř v plném brnění. Krásnou zbroj nechali vojáci vyleštit a poslali ji do Vídně do muzea. Duch nešťastného hejtmana ale zůstal v Brně. Musí tu obcházet jako připomínka a varování, že zrada se nevyplácí.

Opat Ulrich

Také gotická křížová chodba dominikánského kláštera má své strašidlo. Kolem poledne a půlnoci tu prý obchází jeden z místních opatů. Jmenuje se Ulrich a za svého života prý spáchal mnoho hříšných činů, za které musí dodnes pykat. Nemá po smrti klid a čeká, dokud ho někdo nevysvobodí. Jednou prý k smrti vystrašil jistého cizího malíře, který sem přijel opravit vzácný obraz od italského mistra. Malíř si pro svou práci vybral právě křížovou chodbu. Dopoledne měl klid, ale sotva odbilo poledne, najednou se tu strhla velká vichřice. Rozmetala malíři štětce a paletu a shodila z rámu i ten vzácný obraz. Do kvílení vichřice uslyšel vyděšený malíř i strašlivý nářek a řinčení řetězů. Dominikánům dalo hodně práce přemluvit malíře, aby svou práci dokončil. Vymínil si však, že obraz raději opraví v jiné části kláštera.

Nejen klášter, ale i protější měšťanské a panské domy v Dominikánské ulici by mohly vyprávět zajímavé příběhy ze své historie.

Hned v domě č. 1 býval kdysi hostinec U Lípy. Scházeli se tu čeští vlastenci a zavítala sem dokonce i spisovatelka Božena Němcová nebo Karel Havlíček Borovský, který do zdejšího hostince chodil na dobré moravské víno.

To v sousedním domě č. 3 provozovali pro změnu svou živnost páni lékárníci. Stávala tu lékárna U Černého orla, ale později se jeho majitelům ten název z nějakých důvodů znelíbil a dali lékárně jméno U Bílé labutě.

Šmetrhaus

Asi nejvzácnějším ze všech domů v této ulici je bezesporu dům pánů z Kunštátu. Jak napovídá už jeho název, patřil ve středověku starobylému šlechtickému rodu. Z kunštátského domu se dochoval gotický průjezd. Svůj renesanční vzhled získal dům až v 16. století, kdy ho vlastnili Pernštejnové. Prý v něm i v pozdějších letech bydlívalo mnoho významných pánů a šlechticů. Někteří z nich se v nedalekém Zemském domě účastnili zemských sněmů a soudů. Městská rada v kunštátském domě ubytovávala také různé císařské i zahraniční vyslance a poselstva. V tom domě měli jednu místnost postavenou tak, že když si tu v jednom koutě začali cizinci šeptat, v druhém koutě byl jejich hovor díky zvláštní ozvěně slyšet tak, jako by seděli hned vedle. Však toho městská rada určitě využívala, aby se dozvěděla, co je nového u císařského dvora nebo ve světě. V 18. století v domě město zřídilo tržnici. Celý dům byl rozšířen, vybaven prodejními krámky a postupně získal přezdívku Šmetrhaus. Proč právě tak divné pojmenování? Inu proto, že ve zdejší tržnici to během prodejní doby nejrůznějším způsobem hlučelo, hartusilo, vřeštilo, klokotalo a žvatlalo, jak už to v takové tržnici bývá zvykem. A protože se německy takové činnosti říká schmettern, není těžké si domyslet, jak k tomuto pojmenování dům přišel.

Ještě za první republiky zde nájemníci domu vídali po nocích tajemného mnicha. Nesl v ruce otevřenou knihu, ze které četl, nebo se modlil. Procházel se tiše po nádvoří a nikoho si nevšímal. S půlnocí pak vždycky zmizel. Nejspíš to byl dominikánský mnich, kterého tu kdysi bezdůvodně ubodal jeden opilý knecht z regimentu pána z Pernštejna. Za tento podlý čin si voják vysloužil trest smrti. Oběsili ho veřejně na Zelném trhu a teprve po deseti dnech byla jeho mrtvola ze šibenice sundána. Duch nešťastného dominikána však musí domem bloudit dodnes.

V příštím putování dojdeme až do míst, kde kdysi stávala Brněnská brána, a od ní zamíříme do Starobrněnské ulice.


Jinde na SrdceMoravy