"

Putování za brněnskými strašidly – 12. díl: Nová radnice

06. 11. 2020 Sdílej na SrdceMoravy

Jak se ze Zemského domu Nová radnice stala

Své úřadovny sem brněnská městská správa přesunula ale až v roce 1935, kdy původní radnice (dnes Stará radnice) přestala svými stísněnými prostory městským pracovníkům vyhovovat. Tato rozsáhlá reprezentativní stavba sloužila původně jako sídlo moravské zemské správy a nazývala se Zemský dům. Na zemských sněmech se tu od středověku pravidelně scházela moravská šlechta, aby pod vedením moravského zemského hejtmana a často i za přítomnosti panovníka rozhodovala o osudech celé země. Budova byla několikrát přestavována a rozšiřována a dnešní barokní podobu se dvěma nádvořími a věžičkou ji vtiskl významný brněnský architekt Mořic Grimm.

Také o Nové radnici se povídaly nejrůznější tajuplné příběhy a pověsti. Nejvíce jich znal starý vrátný, který zde sloužil již před více jak sto lety. Podle jeho vyprávění jsou prý některé sály v prvním poschodí v určité dny v roce přes noc jasně osvětlené a jsou v nich vidět starobyle oblečení muži, kteří přecházejí sem a tam a lomí rukama. Jsou to prý moravští páni, kteří se zde před bitvou na Bílé hoře radili, jestli se mají k českému povstání proti císaři Ferdinandovi přidat nebo ne.

Své tajemství si hlídají i druhá radniční vrata nacházející se na pravé straně od věžních hodin. Nesmí se totiž za žádnou cenu odemykat, aby to nepobouřilo místní duchy. Jednou se prý o to pokusily děti jedné paní uklízečky, která na radnici pracovala. Vzaly od těch vrat tajně vrátnému klíč, vylezly po schůdkách až ke vratům a začaly je odemykat. Šlo to ztěžka, až najednou ve vratech něco zarachotilo a klíč se v zámku konečně otočil. Děti vzaly nedočkavě za kliku a pokoušely se staré zdobené dveře otevřít. Dlouho to nešlo. Pak se ale vrata zničehonic prudce otevřela. Všechny děti, jak byly o ně opřené, spadly do tmavé chodby. Ještě však, než se mohly pořádně rozkoukat, ovanul je mrazivý vítr a z průjezdu se ozvalo tak strašidelné zakvílení, že všichni v okamžení vstali a vyběhli rychle ze vrat ven. Už nikdy je pak nenapadlo pokoušet se vrata znovu otevřít.

Duch Jana Čejky z Olbramovic

Starý vrátný z Nové radnice se několikrát setkal i s duchem Jana Čejky z Olbramovic, který býval za císaře Rudolfa II. purkrabím Zemského domu a později i nejvyšším zemským písařem. Po porážce stavovského povstání na Bílé hoře byl jako jeden ze vzbouřenců odsouzen k trestu smrti, ale snad díky svému úřadu a přestupu na katolickou víru mu byl trest smrti změněn na doživotní žalář na Špilberku. Během roku mu byl i tento trest císařem prominut a Čejka byl propuštěn na svobodu. V té době to však byl již těžce nemocný muž a jeho nejbližší si o něj dělali starost. A skutečně, po několika dnech na svobodě Jan Čejka zemřel. Jeho žena ho nechala pohřbít ve svatopetrském kostele (Čejkův náhrobek se na Petrově dochoval do dnešních dob). Přála svému muži věčný klid, ale nestalo se tak. Dodnes můžeme purkrabího Čejku spatřit po nocích v Zemském domě, a to jako posla smrti. Vždycky, když má někdo z osazenstva radnice zemřít, zjevuje se duch Jana Čejky v hlavní chodbě Zemského domu, pomalých krokem sejde po schodišti dolů, projde přes nádvoří, vrátí se do chodby a tam někde zmizí.

Zkušenosti s tajemnými bytostmi neměl jen radniční vrátný. I někteří městští úředníci vyprávěli, že se v jejich kancelářích dějí podivné věci. Ozývají se tam strašidelné zvuky a v určité dny by se zde nemělo zůstávat do tmy. Když se pak někdo na radnici zdrží, začínají se tady otevírat samy od sebe dveře od místností, občas někomu spadne bez zjevné příčiny z věšáku klobouk nebo kabát, často se ozve zaklepání, ale když pak úředník otevře dveře, nikdo za nimi nestojí.

Duchové moravských pánů

Jednou na radnici nastoupil jeden mladý úředníček z Olomouce. Byl to velice pilný člověk a často zůstával ve své kanceláři dlouho do noci. Starší kolegové ho zrazovali a říkali mu, že nemá na radnici zůstávat zbytečně přes čas, protože tu straší. Ale on se jen smál, že má pro strach uděláno a na žádná strašidla nevěří. Jednoho listopadového večera však přiběhl na vrátnici celý zděšený a třásl se tak, že ho vrátný nechal raději u sebe. Vyptával se mladíka, čeho se tak polekal a ten mu řekl, že zrovna, když odbíjelo jedenáct hodin, objevilo se náhle pode dveřmi k vedlejšímu sálu veliké světlo a on uslyšel jakýsi podivný šum. Rychle vstal a ty dveře otevřel. Úplně strnul hrůzou, protože celý sál byl zaplněn mlhavými siluetami pánů ve starodávných aksamitových šatech, s bílými širokými krejzly kolem krku. Chodili sálem, tiše naříkali a lomili rukama. Jakmile však dveře vrzly, světlo zhaslo a sálem to zašustilo a pak se rozhostilo hrobové ticho. Úředník na nic nečekal a utekl dolů na vrátnici. Dlouho se tu z toho zjevení vzpamatovával a zůstal u vrátného až do rána. Od těch dob už tady nikdy přes čas nepracoval.

Ten sál, kde se zjevují duchové moravských pánů, se jmenuje sněmovní a je právem nejhezčí místností v celém domě. Právě zde se konaly slavné zemské sněmy. Strop starobylého sálu zdobí nádherné fresky vídeňského barokního malíře Daniela Grana. Zobrazují hold řeckých olympských božstev zemi moravské a symboly práva a spravedlnosti. Malby na stěnách pak zhotovil italský malíř Gaetano Fanti. Protože nebylo možné, aby se panovník mohl každého zasedání moravského sněmu zúčastnit, vyobrazil zde Fanti postavy všech panovníků z rodu Habsburků od Ferdinanda I. až do Karla VI., pokud nesli i titul markraběte moravského. Je jich tu namalováno právě deset. Tak mohli Habsburkové alespoň ze stěn sálu přihlížet, jak se moravští páni starají o svoji zemi.

Drak na Nové radnici

Také Nová radnice má svého brněnského draka. Shlíží na všechny návštěvníky ze střešní římsy v severozápadním rohu prvního nádvoří. Jako okapového chrliče ho v sedmdesátých letech 18. století vytepal z měděného plechu městský mědikovec Karel Motter. Drak je okřídlený a jeho hlavu zdobí královská korunka. Z rozšklebené tlamy však drak místo ohně chrlil do dvora dešťovou vodu, která do těla draka stékala z okapu kolem střechy. Drak zde symbolizoval pravděpodobně ochranu tohoto významného místa a zřejmě i souvisel s Brnem a jeho dračí legendou. Dnes už ale málokdo ví, že původně měl tento drak i svého dračího bratříčka, který chrlil vodu z protějšího koutu dvora. Jenže za císaře Josefa II. zabralo Zemský dům císařské vojsko pro své potřeby. Zemské úřadovny se přestěhovaly jinam a celá budova začala chátrat. Někdy v této době se protější drak ztratil. Možná se nemohl dívat, jak to tu armáda devastuje, a odletěl někam jinam…

V příštím díle se přesuneme do sousedství Nové radnice. Navštívíme bývalý dominikánský klášter a přilehlou Dominikánskou uličku.


Jinde na SrdceMoravy