"

Putování za brněnskými strašidly – 11. díl: Dominikánské náměstí

24. 10. 2020 Sdílej na SrdceMoravy

U rybných lavic a kádí s vodou, které se tu v těch dobách nacházely, si mohli Brňané vybrat ze všech možných ryb, jimiž se to tehdy v brněnských řekách a městském rybníku na Ponávce jen hemžilo. Ať již to byly pstruzi, úhoři, kapři, štiky, okouni nebo sumci. A nechodili sem nakupovat pouze měšťané. V severní části náměstí stával markraběcí dvůr a dvorní kuchaři tento trh určitě využívali v hojné míře. Kdo ví, které rybě dával přednost takový markrabě Jošt?

Dominikánské náměstí je docela malinké, ale kromě dnes již zaniklého markraběcího dvora ho zdobila celá řada významných staveb. Dodnes se tu zachoval krásný dominikánský kostel svatého Michala a stejně tak monumentální stavba Zemského domu, dnes Nové radnice. Jiný osud připravila v roce 1908 tehdy německá městská rada královské kapli svatého Václava, stojící na rohu náměstí a Veselé ulice. Vzácná gotická stavba ze 13. století byla i přes protesty veřejnosti a památkářů bezohledně zbourána.

Přes všechny proměny má však Dominikánské náměstí i dodnes svá tajemná místa, kde se v nočních hodinách již od středověku objevovaly nebo dosud objevují záhrobní přízraky a ději prapodivné věci.

Bezhlavá jeptiška

Kolem půlnoci může pozdní chodce procházející náměstím pořádně vyděsit zvláště ponuré zjevení. V temném koutě mezi Novou radnicí a kostelem svatého Michala se totiž v tuto dobu pravidelně objevuje temná ženská postava v dlouhém hábitu. Dívka v šatech řádové sestry však nemá hlavu. Bývala to dcera jednoho brněnského pekaře. Zamilovala si jednoho chlapce, který se však nelíbil jejímu otci. Nepřál jejich lásce a přinutil dceru vstoupit do kláštera cisterciaček na Starém Brně. Mladá sestra byla velmi milá a ochotná a brzy si získala přízeň všech ostatních sester. Jediným člověkem, který ji neměl rád, byla sestra vrátná. Záviděla dívce její krásu i to, jak si ji všichni oblíbili. Když jednou vykradli klášter neznámí lupiči, svedla vrátná vinu na novou sestru. Vyděšené děvče se ani nedokázalo bránit. Její mlčení si vysvětlili po svém a mladá jeptiška byla odsouzena ke stětí mečem. Poprava se konala na Dominikánském náměstí. Popraviště bylo postaveno v rohu mezi kostelem a Novou radnicí, přímo proti domu patřícímu klášteru starobrněnských cisterciaček. Sotva odsouzená došla k popravčímu špalku, nebe se zatáhlo a strhla se bouře. V tu chvíli ji kat setnul hlavu. Sekl však jeptišku tak nešťastně, že jí s hlavou uťal i kus ramene. Hlava popravené se vymrštila a letěla přes celé náměstí, až dopadla na klášterní zeď. Tam najednou začala zázračně zářit. Teprve teď všichni poznali, že dívka byla nevinná. Už bylo ale pozdě. Hlava jeptišky zkameněla a zůstala na zdi domu dlouhá léta. Teprve poté, co byl onen dům zbourán, začala nevinně popravená řádová sestra obcházet náměstí a hledat svou ztracenou hlavu.

Poprava jeptišky nebyla na tomto náměstí ojedinělou. V roce 1467 tu byli pro výstrahu popraveni někteří brněnští měšťané, kteří prý chystali zradu. Brno tehdy stálo na straně nepřátel husitského krále Jiřího z Poděbrad a bylo obléháno vojskem jeho syna Viktorina. Královské vojsko obsadilo Staré Brno a společně s královskou posádkou na Špilberku ohrožovalo město Brno. Několik brněnských měšťanů se spiklo a domluvilo, že vojákům v noci tajně otevřou městské brány a pustí prince Viktorina do města. Plán spiklenců byl však prozrazen a všem zrádcům setnul kat na náměstí hlavu. Těla popravených měšťanů pak byla pohřbena nedaleko odtud, a to na hřbitově, který se rozkládal při kostelu svatého Michala. Později na místě jejich hrobu postavili sochu svatého Jana Nepomuckého. Ta socha stojí u kostela dodnes, i když ne na původním místě.

Bývalé městské popraviště

Zatímco věčný spánek popravených měšťanů hlídá socha světce, popravčí místo zůstalo prokleté. Když chtěla městská rada náměstí upravit a vydláždit, nacházeli dlaždiči každé ráno v místech bývalého popraviště všechny nově zasazené kameny vytrhané z hlíny a rozmetané po širokém okolí. Teprve až byla krví nasáklá hlína z popravního místa hluboko vykopána a vyvezena za město a celé místo vysvěceno, pak byl už na náměstí klid.

Za posledním příběhem se přesuneme do dolní části náměstí, k Veselé ulici, kde stávala již zmíněná kaple svatého Václava. Podle pověstí právě do sklepení pod touto kaplí ukryl ve středověku bohatý kupec Mikuláš Alram veliký poklad. Mikuláš měl hned vedle královské kaple honosný dům s věží a patřil mezi nejbohatší brněnské měšťany. O své jmění se ale nechtěl s nikým dělit, a to ani po smrti. Když město zachvátila morová rána a Mikuláš Alram poznal, že smrtelná nemoc postihla i jeho, shromáždil celé své bohatství, zlato, stříbro a drahé kameny, a ukryl ho v podzemních prostorách svého domu a přilehlé svatováclavské kaple. Místo úkrytu pak ještě z posledních sil zazdil. Pak se položil na lůžko a s dobrým pocitem, že mu jeho majetek zůstane již navždy, vyčkal na blížící se smrt.,

Bratrstvo hvězdového kříže

A skutečně, plynula celá staletí a poklad zůstával neobjeven. Až jednou se to málem povedlo. Bylo to pár let potom, co na trůn nastoupila Marie Terezie. Tehdy vzniklo v Brně tajné společenství. Jmenovalo se Bratrstvo hvězdového kříže a jeho vůdcem byl Jan Lukáš Ludvík de Toux. Cílem bratrstva bylo vyrobit bájný kámen mudrců a prostředky k jeho výrobě měly být získány právě v Brně. Zde se měl podle starobylých knih a nejrůznějších znamení nacházet poklad nesmírné ceny. Snahy bratrstva však skončily neúspěchem. Členům spolku se sice podařilo pomocí magických formulek vyvolat ze záhrobí ducha Mikuláše Alrama a dozvědět se od něho, kde mají hledat, celá tajně naplánovaná akce však byla vyzrazena a všichni muži ze společenstva byli zatčeni dříve, než stihli poklad vykopat. Vůdce bratrstva odsoudili k trestu smrti, který mu byl nakonec změněn na doživotní žalář v Komárně, další členové bratrstva pak byli dočasně uvězněni na Špilberku.

Také dnes již budeme poklad hledat marně. Kaple svatého Václava byla zbourána a sklepení pod ní zavezeno sutí. Poklad Mikuláše Alrama tak leží někde v podzemí ukrytý dodnes.

Dominikánské náměstí navštívíme v příštím díle ještě jednou. Tentokrát se podíváme do starých chodeb a sálů Nové radnice. Tuto krásnou stavbu s přilehlým klášterem dominikánů jsem si nechal na samostatné povídání, protože o strašidelné bytosti tam rozhodně není nouze.


Jinde na SrdceMoravy