"

Putování za brněnskými strašidly - 10.díl: Veselá ulice

16. 10. 2020 , aktualizace: 24. 10. 2020 Sdílej na SrdceMoravy

Jejich jména se sice od středověku vůbec nezměnila, zato zástavba je dnes povětšinou moderní, bez významnějších památek a historických staveb. Také strašidelných bytostí se tu zjevuje dnes už jen poskrovnu. Ale nebojte, i v této části města si lidé vyprávěli tajuplné příběhy, ve kterých o podivné úkazy a záhady není nouze.

Veselá ulice spojovala Rybný trh (dnešní Dominikánské náměstí) s Veselou bránou. Levou stranu této ulice, tu s lichými čísly domů, byste však dnes z větší části hledali marně. Za války byla vybombardována a to málo, co zbylo, zbourali v šedesátých letech. Hned na začátku Veselé ulice, za dnes již zbořenou královskou kaplí sv. Václava, o které bude řeč příště, stával ve 13. století velký dvorec bohatého brněnského měšťana Alrama. Byl tak rozsáhlý a výstavný, že skýtal prostor i pohodlí celému dvoru krále Václava Druhého. Ten v Alramově dvorci při svých návštěvách Brna často pobýval a dával mu přednost i před královským hradem Špilberkem.

Ve Veselé ulici měly své domy i přední moravské šlechtické rodiny, páni z Boskovic, z Cimburka, z Kravař nebo ze Šternberka. Také původní dům číslo 39 obývali vzácní páni, bývali to osobní lovčí moravských markrabat. Když pak původní dům bourali, našlo se zde prý po těch lovčích mnoho ohromných paroží. Ale v nově postaveném domě se začaly dít zvláštní věci. Nastěhovala se sem jedna Polka a ta brzy za záhadných okolností zemřela. Od té doby v domě strašilo, nejvíce ve sklepě. Často se tu ozývaly tajemné zvuky, skřípot a někdy i silné rány.

Zjevující se skřítek

V tom domě žila i jedna stará paní, které se pokaždé, když měl někdo z její rodiny zemřít, zjevil skřítek. Vždycky ji v noci probudilo veliké světlo, a když otevřela oči, spatřila, jak se nad ní vznáší starý mužíček. Byl oděn do zlatých šatů, takže celý zářil a ona si ho mohla dobře prohlédnout. Měl dlouhé rozcuchané vousy a na hlavě velkou špičatou kapuci. V ruce držíval jakýsi zlatý vozíček, který byl sice prázdný, ale mužíček ho nakláněl tak, jako by z něj něco vysypával. V očích měl přitom pokaždé smutný výraz. Tak prý předpověděl smrt její maminky i manžela.

Brněnský kat František Bott

Tajemnými historkami byl opředen i sousední malý jednoposchoďový dům číslo 37. Bydlel v něm poslední brněnský kat František Bott, o které jsme si povídali při procházce Jakubskou ulicí, kam chodíval do vinárny U Páva. V domě měl mistr popravčí spoustu zajímavých památek na své řemeslo i drahocenné šperky, které mu před svou popravou dali uherští magnáti odsouzení za účast v povstání proti císaři. Po Bottově smrti v roce 1883 jezdili k popravám do Brna už jen kati z Vídně.

Asi uprostřed Veselé ulice stával s číslem 23 dům se zajímavým názvem U Tří Židů. V roce 1793 se tu narodil slavný mědirytec a autor první rakouské poštovní známky Josef Axman. Již od malička měl neobyčejný výtvarný talent. Když v roce 1805 obsadil císař Napoleon Brno, musel k němu mladý Axman do služby. Ještě s několika svými přáteli kreslil pro císaře v místodržitelském paláci vojenské plány. Později studoval ve Vídni.

Významnou stavbou na levé straně ulice byla i staroměstská kasárna. Dnes už po nich není ani památka, ale ještě před sto lety se kasárenské dvory táhly až do Panenské ulice, kde na ně navazovala další – novoměstská kasárna. Samotná Panenská ulice vybíhala z Veselé ulice v místech, kde se dnes staví Janáčkovo kulturní centrum. Ulice směřovala kolmo z Veselé směrem ke Špilberku, ale před kasárnami zahnula doleva a pokračovala dál až k Nové radnici. Byla to chudá a zanedbaná ulička s drobnými jednoposchoďovými domky, kde často přebývali lidé s pochybnou pověstí. Nejhorší pověst měl asi domek číslo 12, kde došlo k mnoha mordům nebo sebevraždám. Povídalo se, že svůj název dostala ulice podle povětrných žen, které zde měly několik veřejných domů, ale byla to jen pomluva. Jméno Panenská bylo odvozeno od domu kláštera cisterciaček na Starém Brně, který stával v rohu Dominikánského náměstí, hned naproti Nové radnice.

Bílá paní

O půlnoci tu mohli lidé vídat postavu bílé paní. Byl to prý duch mladé dívky, kterou v žárlivosti zastřelil voják ze zdejších kasáren. Zjevovala se tu řadu let a v ruce vždycky držela jakousi dlouhou hůlku.

Zazděná kočka

Když za první republiky kasárna bourali, našli dělníci v jedné ze starých zdí zazděnou kočku. Jak se tam dostala? Za starých časů, když lidé stavěli a chtěli, aby dílo bylo pevné a vydrželo dlouhá léta, zazdívali do základů staveb kočku. Věřili, že zazděním tohoto zvíře, které mělo symbolizovat ďábla, zbaví dům všech prokletí a vyžene z něj zlé síly. Tak si to aspoň mysleli ještě za doby panování osvícené panovnice Marie Terezie, kdy se kasárna stavěla. Nakonec kočka, alespoň její mumifikované tělo, vydrželo déle než samotná kasárna. Kočku dnes můžete najít v depozitářích Muzea města Brna.

Dnes se poblíž těchto míst staví Janáčkovo kulturní centrum. Tam už asi kočky nikdo zazdívat nebude.


Jinde na SrdceMoravy