"

Putování za brněnskými strašidly – díl první Česká ulice

11. 03. 2020 , aktualizace: 17. 03. 2020 Sdílej na SrdceMoravy

Česká ulice, 1. díl


Putování za brněnskými strašidly začneme snad v nejznámější brněnské ulici, a to v ulici České. Přes den kypí ruchem, je místem setkání a korzování, nákupů i posezení s přáteli. Není snad Brňana, který by tuto ulici neznal. Dokonce i v nočních hodinách, kdy ji osvítí neonová světla reklamních nápisů a zářící výkladní skříně, nezůstává Česká ulice liduprázdnou. Je tedy až s podivem, že i zde můžeme při trochu trpělivosti narazit i na tajemné bytosti, které pamatují Českou ulici ještě pod jménem Přední nebo Nová Veselá, kdy byla spojnicí Dolního rynku (dnešního náměstí Svobody) a Veselé brány, stávající kdysi v místech, kde se Česká ulice spojuje s ulicí Veselou.

Posviťte si na duchy v České ulici číslo 4

Asi nejvíce o tom mohli povídat majitelé dnes již neexistujícího domu v České ulici číslo 4. V současnosti tu sice stojí obchodní dům Baťa, ale ještě dříve tady stával starý barokní palác, který vlastnila jedna německá šlechtická rodina. Členové tohoto rodu byli kvůli jakémusi prokletí pronásledováni duchy po celé generace. Zajímavé ovšem na tom je, duchové škodili pouze mužským členům rodiny. Jejich manželky nebo sestry nikdy žádného ducha ani neviděly, ani neslyšely. Teprve žena posledního potomka rodu duchy slyšela také. Proto dům prodala a odstěhovala se na svůj zámeček někam za Brno. Když v roce 1883 zřídil v tomto domě Joža Barvič první české knihkupectví v Brně, žádní duchové tu již nikoho neobtěžovali. Později pan Barvič přemístil svůj obchod na jiné místo a dům zbourali. Zbyla po něm pouze tato pověst.

Pozor! V čísle 11 taky straší

Ani další záhrobní přízrak již v této ulici nenajdete. Jednalo se o majitele starého paláce v čísle 11. Pocházel nejspíš z rodu Hetzerů, kteří dům v 17. století vlastnili. Kdysi v hádce zabil ve sklepení tohoto domu svého přítele a jeho tělo zde zakopal. Na stejné místo zakopal i meč, kterým svůj zločin provedl. Vražda přítele zůstala sice neodhalena a nepotrestána, ale po smrti se tu majitel domu musel za trest zjevovat každou půlnoc, dokud ho nějaká Putování po brněnských strašidlechnevinná duše nevyslechne a mrtvolu nedá vykopat a řádně pochovat.

Až po mnoha letech ho jedna taková duše z jeho zakletí vysvobodila. Byla to prý nějaká starší slečna, která se do domu nastěhovala a duchů se nijak nebála. Když se jí duch jednou v noci zjevil a řekl jí, co ho trápí, svěřila se na druhý den hned ráno sousedům. Společně prohledali sklepení a když v něm skutečně našli lidské kosti, nechal je řádně pochovat do posvěcené půdy. Od té doby už v paláci nestraší. Na starý příběh může upomínat i socha ženy vypouštějící z rukou holubici. Najdete ji na nároží tohoto domu v prvním poschodí.

Někdo tajně šramotí v paláci Chlumeckých

Místem, kde se můžeme s nejrůznějšími nadpřirozenými úkazy setkat dodnes, je palác Chlumeckých v čísle 6. Kdysi tu sídlila redakce Lidových novin a její zaměstnanci se v místnostech starého paláce rozhodně nenudili. I když tu měla na klid dohlížet svatá Anna, jejíž socha nad horní pavlačí shlížela na celý dvůr, redaktory neustále kdosi vyrušoval šramocením, ťukáním na dveře dokonce i hraním na klavír, ačkoliv v domě nikdo z nájemníků klavír nevlastnil. Prý zde není klid ani dnes.

Ne nadarmo tu svatá Anna varovně kývá rukou na každého příchozího. Dnes jí v tom bohužel trochu brání nová horní pavlač, kterou tu při poslední přestavbě před její sochu postavili.

Naše šéfredaktorka svatou Annu (i tu pavlač) našla. Podaří se to i vám? 

Putování po brněnských strašidlech

Kdo to plače u kašny?

Okolo půlnoci mohou lidé procházející kolem kašny na souběhu České a Veselé ulice zaslechnout občas vzdálený dětský pláč, jako by v některém z okolních domů plakalo malé dítě. Zvuky však vychází přímo z kašny. Již v 19. století tu stávala půvabná kašna se sochou dívky se džbánem na rameni a trojlístkem v ruce, říkalo se jí podle té sochy Karolínka a chodívaly k ní pro vodu služky z celého okolí. Voda v ní prý bývala studená, dobrá a svěží jako žádná jiná. Jednou v té kašně utopila jakási pomatená žena své děťátko.

Od té doby tu v pozdních hodinách slýchávali kolemjdoucí dětský nářek, až jim z toho srdce trnulo. „To bude duše toho utopeného dítěte,“ povídali si a kašně se v noci raději vyhýbali. Když jednou do ní za silné bouřky uhodil blesk, poškodil kašnu natolik, že musela být nahrazena litinovým výtokem. Sochu Karolínky umístili do muzea a na starý příběh se téměř zapomnělo.

Až koncem 20. století se na náměstíčko kašna vrátila. Stávala dříve na Starém Brně a sloužila nejen lidem, ale i zvířatům. Z její spodní části mohli pít psi, ze střední hasili žízeň koně a horní mušle sloužila jako pítko pro ptáky. Tato kašna tu stojí dodnes a když se v noci zaposloucháte do zurčení její vody, můžete v něm při trochu fantazie rozpoznat i dětský pláč.

Připojujeme malou nápovědu... bude se vám hodit, až budete kašnu na České hledat.
Ale o půlnoci raději ne! ;-)

Putování za brněnskými strašidly

Text: Roman Juránek


Putování po brněnských strašidlech si můžete užívat s celou rodinou, v páru i samostatně. Tak hurá do toho a nebojte se strašidel! ;-)

Těšit se můžete na 2. díl, ve kterém se podíváme za strašidly z Orlí ulice.

 

Knihy Brněnská strašidla a Brněnské strašidelnosti 

od spisovatele Romana Juránka můžete zakoupit v nakladatelství Vakát. 
Ilustrace: Alice Knoppová

Brněnská strašidlaBrněnské strašidelnosti

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Koupit knihu Brněnská strašidla

Koupit knihu Brněnské strašidelnosti


Jinde na SrdceMoravy