"

Putování za brněnskými strašidly – díl druhý Orlí ulice

20. 03. 2020 , aktualizace: 22. 03. 2020 Sdílej na SrdceMoravy

Orlí ulice spojovala už od středověku tržiště na dnešním Zelném trhu s Měnínskou bránou. Dříve se tudíž podle toho jmenovala Měnínská, později pak Černoorelská podle oblíbeného brněnského hostince, o kterém bude ještě řeč.

Kdo to skončil na šibenici?

V této ulici se zachovala řada starých domů, z nichž k některým se vážou známé brněnské pověsti. Hned zkraje ulice stojí s číslem 3 krásný nedávno rekonstruovaný starý palác, patřící kdysi rodu Petřvaldských z Petřvaldu. Za starých časů ho zdobila veliká deska z růžového mramoru, do které byl vytesán obraz kříže, vedle něhož stála žena a muž.

Mramorový kámen připomínal příběh brněnské dívky Gity z tohoto domu a mladého kamenického tovaryše Antonína z Norimberku, který nedaleko pracoval na stavbě minoritského kostela a který se do Gity zamiloval. Měli už před zásnubami, když byl tovaryš jednoho dne nařčen z toho, že chce Gitin dům podpálit. Prý ho viděli, jak zavěšuje na dveře jejího domu svazek roští, posypaný popelem.

Trest smrti... pro mladého tovaryše
Tato jeho údajná pohrůžka ohněm znamenala tehdy jediný trest – a to trest smrti. Marně na radnici vysvětloval, že je nevinný, marně se Gita a její teta, stejně jako i bratři minorité přimlouvali. Teď už mohl pomoci Antonínovi jen zázrak. Poprava se měla konat na Zelném trhu.

Černé svědomí
Kat již vedl Antonína k šibenici, když tu najednou z davu vykřikl jeden z přihlížejících. Byl to koželuh Mates, který Gitě kdysi nadbíhal a kterého Gita odmítla. Černé svědomí ho přinutilo přiznat se veřejně, že to byl právě on, kdo v žárlivosti znamení ohně na dveře Gitina domu pověsil. Antonína okamžitě pustili a na šibenici skončil koželuh Mates. Do konce roku se konala v ulici velká veselka. Čerstvý kamenický mistr Antonín si vzal krásnou Gitu za manželku. Na památku toho příběhu vytesal do mramoru zmiňovaný obraz. Zdobil tento dům dlouhá léta, ale bohužel, dneska už bychom ho zde hledali marně. Časem se někde ztratil.

Slavný hostinec, císař Josef II. a orel z Orlí

Zato kousek pod tímto palácem, se na fasádě secesního domu č. 7 dodnes dochovala krásná barokní plastika císařského orla s korunkou, představující domovní znamení známého hostince U černého orla, který tady stával. Byl to slavný hostinec, ve kterém často pobýval samotný císař Josef II. Měl prý tu stálý pokoj v arkýři s výhledem na Zelný trh, odkud rád pozoroval všední ruch na tržišti a zejména krásné Brňanky, o které nebyla nikdy nouze.

Ve dvoře téhož domu pak ještě najdete pamětní nádveřní desku (supraportu) s císařským medailonem, kde jsou kromě Josefa II. zmiňováni jako vzácní hosté podniku i císařové Leopold II. a František II. Tuto plastiku vytvořil brněnský sochař Ondřej Schweigl. Patří mezi cenné barokní památky v Brně a připomíná dodnes, jak významný hostinec to býval.

Studna U kamenné panny

Své domovní znamení má i dům č. 16, zvaný dům U kamenné panny. Také on má svůj příběh, i když se smutným koncem. Odehrál se v době, kdy tu bývala první brněnská pošta a v domě bydlel se svou rodinou císařský poštmistr. Jednoho dne na vrata tohoto domu zaklepalo chudé děvče. Bylo až odněkud z Krušných hor a shánělo v Brně práci.

Paní poštmistrové bylo děvčete líto a přijala ji za služebnou. Johanka, tak se to děvče jmenovalo, byla hodná pracovitá dívka a poštmistrová na ni nedala dopustit. Jenže najednou se všechno obrátilo.

Byla Johanka čarodějnice?
Do Johanky se zamiloval poštmistrův syn a že si Johanku vezme za ženu. S tím se však paní poštmistrová nehodlala smířit. Představovala si pro syna nějakou bohatou nevěstu, a teď tohle! „Určitě ho uhranula, je to čarodějnice!“

Jednou, když odjel poštmistr se svým synem mimo Brno, obvinila Johanku z čarodějnictví a přivolala do domu rychtáře s biřici. Naléhali na Johanku, aby se přiznala. Johanka se bránila, ale všechno bylo marné. Když poznala, že ji čeká mučení a smrt na hranici, vyběhla v zoufalství na dvůr a tam skočila do studny. V tu chvíli se vraceli zpátky poštmistr se synem. Otřesený mladík se vrhl ke studni, aby svou milou zachránil, ale bylo pozdě. Pomoc už jí nedokázal.

Nechal si proto na památku vytesat na dvoře domu její sochu. Stojí tu dodnes a kolem studny, kam Johanka skočila, můžete o půlnoci vidět obcházet temnou dívčí postavu.

Putování po brněnských strašidlech

Aby se na vraždu nepřišlo!

Svoje domácí strašidlo měl i dům č. 21. Tento dům byl však za války vybombardovaný, a tak si dnes musíme vystačit už jen se starým příběhem. Kdysi v jednom z jeho bytů okradli a zavraždili staršího muže. Aby se na vraždu nepřišlo, zazdil vrah jeho tělo do stěny a aby nikdo nic nepoznal, postavil ještě před tu zeď velikou almaru. A skutečně – zločin zůstal neodhalen a nepotrestán.

Cosi temného se pohybuje domem...
Brzy na to se ale v tom bytě začaly dít prazvláštní věci. Nájemníci, kteří ten opuštěný byt po náhle zmizelém muži obývali, vyprávěli, jak se po nocích budí s pocitem, že se jim po místnostech pohybuje cosi temného a strašidelného. Také ze staré almary v tom pokoji se ozývalo škrábání, jako by tam byla zavřená nějaká toulavá kočka. Nikdo ve strašidelném bytě dlouho nevydržel a hned se stěhoval jinam. To zavražděný muž prý po smrti neměl pokoj a prosil tímto způsobem lidi o pomoc.

Ďábel od Měnínské brány

Posledním domem jsme se dostali až na konec Orlí ulice, k Měnínské bráně. Ani tady není v nočních hodinách klid. Každou půlnoc projíždí průjezdem brány směrem k Cejlu strašidelné zjevení, a to samotný ďábel na černém vzpínajícím se koni.

Proč tomu tak je, dozvíte se v dalším díle Putování za brněnskými strašidly, kdy zamíříme do Jánské ulice.

Díl předchozí:
Putování za brněnskými strašidly – díl první Česká ulice


Jinde na SrdceMoravy