"

Putování za brněnskými strašidly – 3. díl: Jánská ulice

28. 03. 2020 , aktualizace: 29. 03. 2020 Sdílej na SrdceMoravy

Jak už napovídá její jméno, odvozuje se název ulice od kostela sv. Janů při minoritském klášteře. Ve středověku ji nazývali Měšťanskou. Časem však většinu domů, patřících dříve bohatým brněnským měšťanům, skoupili významní moravští šlechtici a páni. Proto se jí také jednu dobu říkalo Dolní Panská ulice.

Putování po brněnských strašidlech

Lékárna U červeného raka je tu od středověku

Hned na nárožním domě s Masarykovou ulicí zaujme každého procházejícího výrazné domovní znamení v podobě velkého červeného raka. Upomíná, že tu již ve středověku provozovala svou činnost známá brněnská lékárna U červeného raka. Podle pověsti dostala lékárna jméno údajně podle staroněmeckého povelu „Rak!“ („Zpět!“), které měl vykřiknout zimní král Friedrich Falcký, sotva se dozvěděl o porážce českých a moravských stavů na Bílé hoře, a které tehdejší majitel lékárny Jiří Braun vyjádřil podle mě poněkud nesrozumitelně symbolem raka.

Jestli se ve staré lékárně zjevovala někdy nějaká tajuplná bytost, tak se o ní v brněnských pověstech dnes už bohužel nic neříká. Ale abych vás neokradl – možná snad jeden z řady majitelů, lékárník Heinrich Nass, by mohl připadat v úvahu. Za svého života býval prý velmi konfliktním člověkem, vznětlivým, hádavým, samolibým a občas i chorobně šetrným a když v roce 1698 zemřel, určitě se našlo spoustu sousedů i nespokojených zákazníků, kterým ležel v žaludku a kteří by ho rádi viděli jako strašidelného ducha bloudícího po nocích tímto domem. Kdoví. Každopádně, kdybyste chtěli vidět jeho náhrobní kámen, máte možnost. Přes ta dlouhá léta se dochoval do dnešních dní a můžete ho spatřit ve svatojakubské kostnici.

Putování po brněnských strašidlech

U Tří knížat straší!

Zato v domě č. 12, nazývaném dnes U Tří knížat, se to strašidly jen hemží. Dříve patřil dům pánům z Boskovic a dva představitelé tohoto starého moravského rodu se v ulici zjevují dodnes.

Prvním z nich je pan Jaroslav z Boskovic. Býval to jeden z nejmocnějších mužů v království. Za krále Matyáše Korvína získal hodnost českého kancléře. Jeho kariéru však překazila jediná dělová koule, která při obléhání hradu Ebersdorfu vletěla náhodou do královského stanu. Prchlivý Matyáš obvinil pana Jaroslava ze spiknutí a nechal mu ve Vídni setnout hlavu.

Od té doby přijíždí občas k tomu domu přesně v jedenáct hodin v noci krásný kočár, tažený čtyřmi bílými koňmi. Před domem zastaví a vystoupí z něho vznešený pán ve starodávném oblečení s krvavým šrámem kolem krku. Projde dvorem domu a několika pokoji a o půlnoci se vrátí do kočáru a odjede.

Stvrzeno vlastní krví

Asi o sto let později vlastnil boskovický dům Jan Šembera, majitel rozlehlého panství v Boskovicích a v Černé Hoře. Všude byl znám jako člověk neurvalý a chamtivý. Měl dvě krásné dcery, Annu a Kateřinu a kvůli nim si dělal velkou starost. Jeho rodiče totiž v případě, že rod Boskovických vymře po meči, odkázali kdysi všechen rodový majetek minoritskému klášteru v Brně.

A protože se Šemberovi žádný syn nenarodil, mohl se zalknout zlostí při pomyšlení, jak se budou minorité radovat, až se jeho dny nachýlí ke konci. Neváhal se proto spojit se samotným ďáblem a požádat ho o pomoc. Když s ním pak podepsal vlastní krví smlouvu, poradil mu rohatý, aby pozval na svůj bučovický zámek minoritského kvardiána a že má s sebou vzít poslední vůli a všechny darovací listiny po rodičích.

Tak se i stalo. Kvardián nemeškal a brzy na bučovický zámek osobně dojel. Šembera již seděl u krbu. Trápila ho dna, a proto měl nohy pokryté kožešinami. Vedl s kvardiánem dlouhou řeč a popíjel s ním víno, když vtom do komnaty vešel ďábel převlečený za sluhu. Zlobil se na pána, že na sebe při chatrném zdraví nedává víc pozor a že by měl raději ležet. Pak Šemberovi vytáhl z ruky darovací listiny s poslední vůlí a vhodil je k velkému zděšení kvardiána do krbu. Šembera se sice klášternímu hodnostáři za neomalenost sloužícího hluboce omlouval, ale z listin zbyl už jenom prach a kvardiánovi zůstaly jen oči pro pláč. Rodový majetek byl však zachráněn.

S peklem si není radno zahrávat

Za nějaký čas se v Šemberovi hnulo svědomí a chtěl svou duši před peklem zachránit. Odkázal dodatečně minoritskému klášteru náhradou nějaký menší majetek, ale svému osudu neunikl. Jeho duše se vtělila do černého koně, který každý den kolem půlnoci vyráží z průjezdu boskovického domu a s ďáblem na hřbetě musí objíždět minoritský klášter, ať se vzpíná sebevíc. Teprve úderem jedné se dá na úprk Měnínskou bránou a po Cejlu až do Obřan, kde mizí v jeskyni, které se říká Šumbera.

Dejte si pozor 12. dubna!

Na další přízrak z Jánské ulice si musíte počkat vždy do 12. dubna. Ten den, bylo to v roce 1581, došlo před boskovickým domem k tragické události. Stojí za ní opět Jan Šembera. Tenkrát k němu přišel na návštěvu mladý buchlovský pán Zikmund ze Zástřizl. Popíjeli víno, ale pak se kvůli nějaké malichernosti dostali do sporu a skončili s tasenými kordy. Během souboje vyběhli až na ulici, kde značně opilému Zikmundovi vypadl kord z ruky.

„Seber si ho, nic ti neudělám!“ vyzval Šembera Zikmunda, ale když se mladý šlechtic ke kordu sklonil, bodl ho Šembera zákeřně do zad. Během několika dní pan ze Zástřizl na následky zranění zemřel. Od těch dob, vždycky ve výroční den toho osudného souboje zjevuje se pan Zikmund před boskovickým domem. Prochází smutně nádvořím i ulicí a v ruce třímá zakrvácený kord, kterým byl propíchnut.

Jak už bylo řečeno, říká se tomu domu U Tří knížat, ale původní dům stejného jména stával na rohu Jánské a Poštovské ulice. Býval to slavný zájezdní hostinec, kde se nechávali ubytovávat samí významní hosté. Jednou tu přespal i neapolský král. Mezi všemi urozenými hosty však vynikala tři cizí knížata. Pravidelně hospodu navštěvovala a hostinský měl už pro ně vyhrazené pokoje. Jako připomínku jejich návštěv pak majitel podniku nechal na nárožní arkýř toho domu vymalovat tři vývěsní štíty a na každém z nich vyobrazil jednoho z knížat. Slavný hostinec byl později sice zbourán, ale ty krásné vývěsní štíty se třemi knížaty mají v muzeu dodnes.

A kam se podíváme příště? Už ve dvou dílech našeho putování jsme zmínili v několika pověstech minoritský kostel a klášter. Příště tedy vzhůru do Minoritské ulice! Čekají nás tu další strašidelné příběhy a několik tamějších čertů již netrpělivě podupává kopyty…

Poznávejte Brno a jeho okolí aneb Putování za brněnskými strašidly si můžete užívat s celou rodinou, v páru i samostatně!

Text: Roman Juránek
Foto: Pavel Gabzdyl I Neuvěřitelné Brno

Další díly našeho putování najdete ZDE

 


Jinde na SrdceMoravy